Zatím co celý oddíl mířil v sobotu 15. března 2014 na Cobra cup do Prahy, Daniel Dostál ten den brzo ráno odlétal se členy reprezentace ČR na Taiwan, kde se výprava v průběhu dvou týdnů zúčastnila MSJ 2014 a Kvalifikace na JOH 2014.
Sraz byl v pět ráno na letišti Václava Havla v Praze. Po vyřízení formalit a rozloučení s rodiči odletěli reprezentanti do Amsterdamu, kde je čekala delší přestávka před dalším letem. Amsterdam je krásné město a počasí přálo k procházce a pořízení pár fotografií. V pět odpoledne již nasedali do připraveného obřího boingu a čekal je jedenáctihodinový let až do Šanghaje v Číně.
Let proběhl bez problémů, což se nedalo říci o situaci na samotném letišti, protože výprava zjistila, že jejich kufry cestují jinam než mají. Naštěstí se vše po asi dvou hodinách vyřešilo a ztracené kufry byly nalezeny. Společně tedy odletěli poslední kus cesty na samotný Taiwan. Po přistání v hlavním městě Taiwanu, Taipei City, čekal na naše reprezentanty průvodce, který je doprovodil a pomohl s ubytováním na hotelu a s registrací. Po večerní procházce a smíření se se sedmihodinovým posunem následoval spánek.
Následující dny probíhaly ve znamení tréninků a procházek městem. Památek a pozoruhodností je v Taipei City opravdu hodně. Asijská kultura se od evropské diametrálně liší. Vše je krásně barevné a plné různých ornamentů, budhů a draků. Je to prostě úplně jiný svět. Taipei City je ale také moderním velkoměstem. Pro svou přepravu výprava používala hlavně metro, protože ulice byly přeplněny auty a hlavně malými motocykly.
Třetí den pobytu přilétá hlavní trenér české reprezentace Colby Au a reprezentační trenér juniorů Viktor Jankovský. Výprava je tak kompletní a pátý den začíná první turnaj. Tím je Kvalifikace na JOH 2014, které se budou konat letos v létě v Číně. Sportovci jsou zařazení do olympijských váhových kategorií, kterých je podstatně méně než na klasické soutěži. Dan proto musí se svou váhou 66 kg startovat ve váze do 73 kg. Los k němu není moc přívětivý, protože hned v prvním boji dostává soupeře z Uzbekistánu, který normálně startuje ve váze do 78 kg a musel tedy na oficiální vážení hubnout. Po prvním kole to vypadá, že Dan soupeřovu tělesnou převahu ustojí, ale nakonec se to nepodaří. Boj končí za stavu 1:7 pro soupeře. Je to další cenná zkušenost, která Danovi z takto velkých turnajů ještě chybí. Do bojů jde ale s nasazením, což je příslibem do budoucna.
V následujících dnech se opět trénuje a relaxuje. Osmý den pobytu začíná samotné Mistrovství světa juniorů. Před každým bojem opět prochází každý závodník velmi přísnou kontrolou výstroje. Všechny chrániče musí být schváleny WTF, kontroluje se rozmístění senzorů ve vestách i elektronických nártech. Pomocí tyčového detektoru se zjišťuje, zda nejsou senzory umístěny někde po těle. Teprve po této důkladné prohlídce může bojovník na tatami.
Danovi los přidělil reprezentanta z USA. Dan se hned v prvních vteřinách ujal vedení, které si podržel celé první kolo. Ve druhém ale soupeři připočítali hlavu, kterou nedal a ten si své vedení podržel až do konce boje. Chvíle zklamání utvrdila Dana v jeho předsevzetí ještě více zabrat v tréninkové přípravě.
Po čtrnácti krásných dnech strávených v Taipei City, přišel den odletu. Po poslední procházce a dobrém asijském jídle odjela celá výprava na letiště. Zde ale místo odletu následovalo dlouhé čekání a poté vráceni na hotel, protože letiště v Šanghaji kvůli silnému dešti nepřijímalo letadla. Druhý den ráno tedy znovu zamířili na letiště a po dalším několika hodinovém čekání odletěli do Číny. Tou dobou již měli přistávat v České republice. Na Šanghajském letišti ale vůbec nebyli připraveni a ani ochotni jim zajistit další let. Jazykové bariéra byla ohromující.
Kufry opět cestovaly jinam než výprava, pasy pro jistotu zabavil personál a až po dalších několika hodinách čekání konečně dorazil tlumočník. Na Číňana neobvykle vysoký muž, v uniformě poseté vyznamenáními, opravdu mluvil poměrně slušně anglicky. Pomohl jim zorganizovat návrat zavazadel a zajistil přelet na další letiště v Číně, odkud mohli konečně vyrazit směr Amsterdam. To byla již sobotní půlnoc. Akce se naštěstí podařila a sportovci opravdu odstartovali směr Evropa. V neděli ráno tedy přistáli v Amsterdamu. Aby nemuseli opět čekat až do večera na volný let do Prahy, poslali je aerolinky do Paříže, odkud ve tři odpoledne odletěli konečně domů. V neděli v podvečer tedy konečně šťastně docestovali a to bylo v tu chvíli to nejdůležitější.
Celá tato cesta byla pro Dana ohromnou zkušeností jak do světa sportu, tak i do života. Jen málo jeho vrstevníkům se podaří si v sedmnácti letech plnit sny a startovat na MSJ a ještě v tak daleké a pro nás exotické zemi. Léta dřiny na trénincích a soustředěních se tak začínají vyplácet a dávat smysl a další chuť se ještě zlepšovat.
